Pozdně antický latinsky psaný román, ve kterém se dobrodružně pojatý děj spojuje s mytickým alegorismem a esoterickým smyslem.
Z. o., rozdělený do 11 knih s prologem, má rámcovou kompozici: do rámce románu tvořeného putováním Lucia, promlouvajícího v 1. osobě, je vložena řada hrůzostrašných a lascivních milostných novel (o čarodějnicích, vzkříšených nebožtících, lupičích, únosech, nevěrných ženách, krutých vraždách), vyprávěných služkou Fotidou, stařenou od loupežníků, loupežníkem, unesenou dívkou, kuplířkou aj.
Jádrem těchto příběhů je báj o Amorovi (Kupidovi) a Psyché; Psyché, která porušila zápověď, dlouho bloudí, trýzněná Venuší, žárlící na její krásu, než se opět shledá se svým miláčkem, spojí se s ním v manželství a získá nesmrtelnost. Lucius se v Thesálii ubytuje u jistého Milona, jehož žena Pamfilé je kouzelnicí. Tím okamžikem se počíná série podivuhodných dobrodružství. V den oslav boha Smíchu se Lucius stane předmětem veřejného karnevalového posměchu. Vinou své nezřízené zvědavosti poznat magii je omylem Folidy, s níž zapřede románek, proměněn v osla. V oslí podobě se potlouká světem, koná nejpodřadnější práce, je týrán mnoha pány, zachrání unesenou dívku.
Oslí vzhled mu však zároveň dovoluje poznat různé vrstvy společnosti a pozorovat temná zákoutí lidského života. Pouť světem jej vnitřně proměňuje z lehkomyslného a světským požitkům se oddávajícího mladíka v zralého člověka, soudícího svět a přemýšlejícího o smyslu bytí. Nakonec je Lucius zachráněn bohyní Isidou (proměna zpět v člověka je součástí zasvěcovacího obřadu) a nastupuje dráhu kněze.