Zázraky v přírodě

„Lovce beze zbraní“ Jaromíra Tomečka zná celá televizní obec a není snad u nás druhého žijícího spisovatele, o němž by kolovalo tolik historek. Všechny jsou ale naplněny úsměvnou sympatií a Tomeček z nich vychází jako člověk bližší snivému světu přírody než prakticistnímu každodennímu shonu. A právě tato příroda jako zdroj, občerstvující lidská srdce, je téměř výlučnou inspirací jeho díla. Projevuje se v něm jako okouzlený vypravěč, jako poučený pozorovatel i jako moudrý člověk, zamýšlející se při pohledu na živou krásu nad smyslem života a jeho řádem. Takový je i soubor „Zázraky v přírodě“. Po celou střídu ročních období, od zimy do zimy, vychází Tomeček na svůj lov beze zbraní do lesů a polí a přináší odtud překvapivé příběhy, zajímavé postřehy a všechnu svěžest volného vzduchu, která vane z jeho stránek jako ze záhybů myslivcova pláště. Například jste už jistě v životě viděli brhlíka, rehka, sedmihláska, ale kale jste si jich nevšimli, protože vám nebyli představeni. A právě tohle mistrně ovládá Tomeček: představit vám opeřence či „voničku“ v nejcharakterističtějším okamžiku a ukázat nejen jejich podobu, ale i jejich duši. Především ale má Tomeček jeden nesmírný dar, že dovede svého čtenáře nakazit nadšením a touhou po občerstvujícím přírodním světě a otevřít mu zázračnou oblast, které se říká láska k přírodě. Dr. Jaromír Tomeček se narodil v Kroměříži (1906), kde také vystudoval gymnázium. Po studiu na právnické fakultě v Brně nastoupil jako státní notář na tehdejší Podkarpatské Rusi, kde ho okouzlila nedotčená příroda a již v roce 1932 začal uveřejňovat první přírodní črty v Lidových novinách a jinde. Časem pod vlivem Mahenovým, Prišvinovým aj. vypracoval tento útvar do osobitého literárního výrazu a pořádal své prózy do cyklů (Vuí se směje 1944, Amirál na Dyji 1962, Jenom vteřiny 1962 a další). Je také autorem několika románů (Stříbrný lipan, Země zaslíbená). Část autorových knih je určena mládeži. V posledních létech se věnuje zejména televizi a rozhlasu. Trvale žije v Brně.