Svazek obsahuje autorovy verše napsané převážně v padesátých letech ve vězeňských táborech, které svědčí o deformovaném, surovém světě za ostnatými dráty.
Autorovo svědectví je umocněno nadějemi a vírou v člověka, láskou k životu, která má i v neúprosných podmínkách lágru své opodstatnění a morální velikost. Nelidskostprostředí je tak nakonec přehlušeno lidskou vůlí žít, vůlí, která se stává základem pro mravní existenci člověka.