Tajemství hedvábného vějíře

Tématem rozsáhlého románu jsou vzpomínky staré dámy z významné čínské vesnické rodiny na průběh vlastního života, jež plasticky a působivě odrážejí běžný život, dávné tradice a zákony i postavení žen v 19. století v Číně.
Hrdinka, původem z rolnické rodiny v jihozápadní provincii Chu-nan, prožila dětství v souladu s tradicí a právě díky místnímu tradičnímu zvyku navázala nevšední přátelství se stejně starou dívkou z odlišného společenského prostředí, které mělo trvat celý jejich život. Díky postavení dívek v rodinách, kde péče a láska jsou věnovány především synům, hrdinka od útlého dětství žila v izolaci a toužila po někom, kdo by ji měl rád, s kým by mohla mluvit a komu by mohla důvěřovat. V sedmi letech, kdy u děvčat začínal bolestivý proces podvazování chodidel, ve vybrané vrstevnici takovou osobu našla. V tradičním duchu obě celá léta toto přátelství pěstovaly a pro obě dívky to byl nejsilnější citový vztah, který za celý život prožily. Peripetie přátelství, které trvalo celé dětství a dospívání, a později pomáhalo oběma přežít osamělost i tragické okamžiky v manželství, zachycovaly hrdinky v dopisech na vějíři, psaných zvláštním tajným písmem, kterým se navzájem odpradávna dorozumívaly ženy v provincii Chu-nan. Znalost tohoto písma přinášela oběma dlouhá léta radost a útěchu, špatný výklad jednoho jediného znaku pak znamenal na dlouhá léta osudovou roztržku a pocit nesmírné ztráty. Příběh o ženském přátelství je i velice čtivým vyprávěním o životě v Číně, zaznamenává letmo i historické události 19. století, ale hlavně vypovídá o zvláštním světě tehdejších žen. Možno srovnat nejen s Goldenovou Gejšou, ale také třeba s Tajným deníkem čínské císařovny.