Strašuláci

Když kočky zarazily, Hlahulák přiskočil, aby Bílé paní pomohl z kočáru. Smíšek se rozhlédl, kde je netopýr. Když mu Smíšek házel píšťaličku, trochu víc odklonil vrbové proutky a zasvítil rukávem od košile.
Bílé paní to neušlo. "Někdo je pod vrbou", řekla a kývla prstem tím směrem. Smíšek s Bubulou se k ní pomalu přišourali. Jen Hlahulák zmerčil, málem na něj přišly mrákoty.
V tu chvíli z lesa vykočil Hejkal. Když uviděl Bílou paní, zasalutoval, div si dlaní neušmikl ucho a honem smekl, aby se hluboce poklonil. Jenže zapomněl, že mu v klobouku zimovaly myši. S pištěním s rozkutálely na všechny strany. Sotva je uviděly kočky, kočár nekočár, pelášily po myší stopě.
Nádvořím zazněl výbuch smíchu. Smíšek s Bubulou se smáli, až se jim z očí kutálely slzy. A nové a nové salvy hřměly pod kamenným stropem. Strašuláci padli na kolena: "Odpusťte, vzácná paní, tohle strašné přivítání", blekotali.