Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách.
V knize je vykreslen počátek panování císaře Františka Josefa I. , politická situace v Evropě i v českých zemích, okolnosti vzniku Národní strany (staročeši) a Národní strany svobodomyslné (mladočeši), a cíle těchto politických hnutí - všeobecné hlasovací právo.
Množství demonstrací a dalších protirežimních aktivit v Praze v letech 1893–1894 přimělo policii k domněnce, že tyto akce jsou někým ústředně řízen. Zmíněná organizace však nikdy neexistovala, v tomto případě se jednalo o kombinaci pokřivených výpovědí a policejního konstruktu. Po soudním procesu padly 21. února 1894 konečné rozsudky. Mezi odsouzenými byli například politici Alois Rašín, Karel Stanislav Sokol, Josef Škába, básník Stanislav Kostka Neumann, bratři Hajnové, Václav Čížek, Antonín Čížek nebo Antonín Pravoslav Veselý. Korunní svědek případu Rudolf Mrva byl mladými radikály zavražděn. Nálada ve společnosti zůstávala nadále neklidná. V souvislosti s odvoláním stanného práva bylo rozhodnuto též o amnestii vězněných omladinářů. Amnestie byla potvrzena císařem a 4. listopadu 1895 byli omladináři propuštěni.
Kniha zpracovává na základě studia archivních materiálů a dobového tisku historii hnutí tzv. Omladiny.
Odborně lektorovali : PhDr. Dušan Uhlíř, CSc. a PhDr. Otto Urban, CSc.
320 stran textu, 32 stran příloh.
1. vydání.