Spálený dopis

Výbor z básníkovy lyriky v novém přebásnění. Překladatel, charakterizující v závěru Puškinův citový a erotický prožitek ("... báseň, jež začínala výkřikem, povzdechem, vzlykem, končívá v žertu, úlevě a vyrovnanosti; do ódy a elegie vstupuje humor..."), o svém překladu říká: "Chtěl jsem se postavit proti vlivu třinácti nebo patnácti desetiletí, který se vždy projeví jako obrušování hran a proměna neobvyklého v samozřejmé, a snažil jsem se dát pocítit v rytmu i volbě pojmenování, že v Puškinovi byl nejen básník plynoucí melodie, nýbrž i básník drsný."