K stému výročí narození básníka (1874-1898) vychází jeho nejucelenější sbírka, která představuje vedle veršů Březinových a Sovových vrchol českého symbolismu. Dvanáct básní, jejichž východiskem je polemika s někdejší autorovou rokokovou tematikou, se obrací k námětu z nizozemského odboje proti španělské okupaci země v 17. století.