Moravské národní písně

Již po čtvrté vychází monumentální dílo moravského buditele a pokrokového kněze Františka Sušila. Po vydání, které uspořádali za okupace Robert Smetana a Bedřich Václavek, vychází kniha znovu péčí Roberta Smetany a Jaroslavy Václavkové důkaz to, že Sušilova sbírka moravských národních písní je dílo významu trvalého, které ani po stu letech od prvního vydání neztratilo na významu a hodnotě. Sušilovy Moravské národní písně se řadí důstojně po bok Erbenově sbírce českých písní a tvoří s ní mohutný a bohatý soubor dokladů lidové tvořivosti Čechů a Moravanů. Že toto dílo nezestaralo a že je ve své podstatě neustále sbírkou živou a dokumentární, která stále snese i novodobá vědecká měřítka, toho dokladem je skutečnost, že dva tak vynikající badatelé jako Robert Smetana a Bedřich Václavek je vydali znovu, a z jejich doslovu vyplývá, jak vysoko si práci Františka Sušila cenili. Význam Sušilovy sbírky spočívá - jak to oba badatelé zdůrazňují - v tom, že zachytila písňový poklad lidový od třicátých až do šedesátých let minulého století, tedy právě v době, kdy život venkovského lidu ještě nebyl tolik dotčen ani měnící se strukturou společenskou, ani vlivy umělé kultury. Jak důkladně zabral Sušil svou sběratelskou prací do lidového podání, je nejlépe vidět z toho, že je poměrně málo moravských písní v pozdějších sbírkách, které by nebyly zachyceny u Sušila buď celé, nebo zčásti. Sušilova práce nebyla tedy jen dobrým východiskem pro pozdější sběratelskou činnost, rozvíjenou za příznivějších vědeckých předpokladů, nýbrž uchovala si trvalou cenu právě proto, že se Sušil neřídil jednostranným zájmem vlasteneckým, estetickým nebo národopisným, nýbrž dovedl harmonicky spojit všechny tyto zřetele. I po hudební stránce má Sušilova sbírka - jak zdůrazňuje Robert Smetana - veliký význam. Sušilovo sběratelské dílo zachycuje totiž po prvé vůbec s texty také nápěvy moravských písní a dává jimi nahlédnout hluboko do tajů hudební lidové kultury, která má v oblasti mluvené češtiny - svůj zcela zvláštní význam. Nehledíme-li tedy k tomu, že Sušil při své sběratelské činnosti první upozornil na odlišnost písňové mluvy od mluvy nářečí - a to odlišnost chtěnou a vědomou - a na důsledky, které z toho vyplývají pro studium nářečí, což odborná věda pochopila až po půl století, nehledímc-li tedy k tomuto ryze vědeckému objevu a významu Sušilova díla, tkvi jeho hodnota právě v tom, že je to dílo významu obecného, v němž najde poučení a potěšení každý, kdo miluje lidový umělecký projev. Nové vydání, uspořádané Robertem Smetanou a Jaroslavou Václavkovou, přináší v doslovu text písně, která nesměla vyjít za okupace, čímž je edice Sušilových Moravských národních písní úplná.