Kultura středověku

I v dobách temného středověku lidstvo dovedlo tvořit kulturní hodnoty, formulovat základní otázky smyslu lidského života, hledat cesty k moderní vědě, tvořit umělecká díla.

Po historikově obecnější charakteristice úrovně středověkého života je pojednáno o dílčích kulturních projevech té doby v oblasti scholastického myšlení, latinské literatury i literatur národních, výtvarného umění, školství, knihoven a právní vědy. Jednotlivé studie tak představují úhelné kameny naší současné vzdělanosti a kultury. Autoři (J. Kejř., P. Spunar, K. Stejskal, F. Šmahel, D. Třeštík a A. Vidmanová) vytvořili odborně fundované a zajímavě zpracované studie.

Moderní člověk je právem hrdý na své úspěchy ve vědě a technice a na soudobou kulturu. Někdy však zapomíná, že se o ni nezasloužil jen on sám, že k ní položily základy nesčetné generace dob dávno minulých. Přežívají v ni nejcennější a nejvíce života schopné hodnoty jednotlivých dějinných období, které se v jiných podmínkách opět rozvíjejí dál. Svůj podíl na tom má i epocha středověku. O její zhodnocení se ve studii Kultura středověku pokusil kolektiv českých historiků, pro něž je právě středověk sférou intenzivního zájmu. Autoři si jsou vědomi, že středověká historie je plná stínů. Lidé jsou sužováni neustálými válkami, hladomory, epidemiemi, podléhají slepému fanatismu, věří v zázraky. A přece i v těchto krutých podmínkách třídní feudální společnosti jsou schopni vyvíjet kulturní aktivitu, formulovat základní otázky smyslu lidského života, hledat cesty k moderní vědě, tvořit umělecká díla. Právě tehdy vznikají základy novodobého školství, rozrůstá se síť knihoven, rodí se národní literatury. Autoři nerozvíjejí svůj obraz středověku do detailů, zaměřuji se jen na určité úseky kulturního dění. Ukazují však přesvědčivě, že základy naší civilizace a kultury je třeba hledat právě ve středověku a že mnohé jevy naší současnosti vyrostly z živých tradic tohoto kdysi tak podceňovaného a někdy zace nekriticky glorifikovaného období.