Sbírka meditativních veršů, v nichž autor "Světlem oděné" prochází milovaným městem, zastavuje se u jeho památek a spolu s jejich historií vzpomíná na léta v tomto městě prožitá. Do těchto vzpomínek mísí ozvuky drsné současnosti světa, zamyšlení orientovaná přes zenit života, zamyšlení s vracejícím se tématem hřbitova a chutnající "tíhu hlíny". L. Fikar na obálce knihy o sbírce říká: " ... je to knížka ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká ... i tuto sbírku ožehly a prozářily tichým tlumeným svitem a smířením roky básníkova podzimu , za dívčími střevíčky v písku, za plynutím vody a vanutím jara tu ťuká hůl stáří, srdce se překlepává a krása přeříkává, protože smrt a její stín jsou už neodbytné ..."